Jak připravit dítě do mateřské školy i do života

 

Je druhý měsíc poté, co nastoupily děti do školky po prázdninách. Nastoupily nové děti, i ty, které už do školky chodily. Jejich chování mě inspirovalo k napsání tohoto článku. Mám totiž pocit, že ve většině rodin je dítě středobodem vesmíru, kolem kterého se vše točí: máma, táta, babička, dědeček, případně starší sourozenci. Jako by existovalo nepsané pravidlo: být k dítěti hodný a vše řešit po dobrém. Opravdu je ale tohle pravidlo užitečné?

Co "musí" správná máma?

Tuto zkušenost mám se svými dětmi také. Proto také vím, kam takové jednání s dítětem vede. Moje přesvědčení vycházelo z představy, že správná máma je hodná, což v důsledku znamená maximum pozornosti a respektu zaměřeného na dítě. Jde jen o jedno. Aby bylo dítě spokojené, bez ohledu na to, jak se cítí lidé kolem něj.

Chování děti se však stupňuje. A pokud jim dovolíme být k nám bezohlední, nemůžeme se potom divit, že mají problémy ve vztazích s ostatními dětmi, dospělými, učiteli... Berou totiž své jednání jako samozřejmost, na kterou mají nepopiratelný nárok. Poznáváte se v následujících zásadách?

Zásady správných rodičů nebo snůška nesmyslů?

- Vaše dítě si chce místo obědu hrát - respektujete jeho biorytmus a za dítětem běháte se lžící jídla či rohlíkem, třeba něco sní! Učíte jej, že když nechce, tak nic nemusí.

- Když jej chcete naučit obléct si papučky nebo ponožky, zlobí se, protože mu to nejde - respektujete jeho vývoj a oblečete jej. Učení je proces, nikdo se nenaučí něco hned a když se tomuto procesu dítě nenaučí, bude mít s učením problém.

- Nechce si uklízet hračky - proč by to dělalo? Vždyť vy svůj příkaz "Ukliď si hračky!" stejně neberete vážně a vždy to po něm uklidíte. Respektujete jeho názor. Učíte jej, že vás není třeba brát vážně a že si může dělat, co chce. Učíte jej nebýt odpovědné za své akce.

- Nechce odejít z pískoviště nebo z hřiště, přestože opravdu nutně potřebujete odejít - respektujete osobnost dítěte a zůstanete. Dítě velmi brzy zjistí, kdo je „pánem situace" a bude vám to dávat najevo častěji, než si myslíte.

- Dítě vás neposlouchá, dělá si co chce - respektujete jeho individualitu a jedinečnost. Ve skutečnosti a v důsledku na tuto vaši akci zažívá pocity nejistoty a ohrožení, protože nezná hranice, kam až může či nemůže zajít.

- Již chcete odejít do práce, ale vaše dítko si hezky maluje a potřebuje obrázek dokončit - vezmete si náhradní volno nebo dovolenou, respektujete jeho volbu. Podřizujete se dítěti, a tak to bude považovat za samozřejmost.

- Pomaluje stěnu v obývacím pokoji - pochválíte ho za kreativitu. I kreativita má své hranice. Pokud je nestanovíte, můžete se v pubertě dítěte těšit nejen na alternativní bydlení.

- Poučuje vás o tom, jak co máte dělat a proč, vždyť jste mu to sami vysvětlili - respektujete jej jako rovnocenného partnera. Nerespektujete své zkušenosti a svoji pozici rodiče. Máte, co jste chtěli - jste nuceni obhajovat co a proč děláte svému vlastnímu dítěti.

- Dítě si nechce samo hrát, nudí se - usoudíte, že se mu málo věnujete, vezmete jej do supermarketu a koupíte mu novou hračku nebo čokoládu. Respektujete právo dítěte na volný čas rodičů.
Učíte jej, že se vždy někdo postará o jeho potřeby a ono samo se nemusí namáhat.

- Když po dítěti něco chcete, zlobí se nebo se rozpláče - přece nebudete zlí, samozřejmě, že vše uděláte za něj. Pokud je to, co chcete po dítěti, opravdu důležité a vy mu umožníte to, co chcete, neudělat, je to pro něj nebezpečné. Navíc snižujete vlastní autoritu. Až nebude chtít spolknout hořké kapky, půjdete s ním do nemocnice?

- Dítě vás neposlouchá - vy posloucháte dítě, plně jej respektujete, vychováváte osobnost! Ve výsledku jste uštvaní, s pocitem viny a bezmoci, zralí na psychiatra...

Pokud se ztotožňujete s většinou odpovědí, zvažte, zda byste neměli zůstat s dítětem na rodičovské dovolené - vaše dítě vás potřebuje, neexistuje nikdo, kdo by vás nahradil.

Kdo určuje pravidla?

Rozumím tomu, že úmysl rodičů je opravdu ušlechtilý a dobrý a jsou přesvědčeni o jeho správnosti - chtějí dítě učit respektu, respektují jeho osobnost a jedinečnost. Bohužel zapomínají, že respekt má dvě strany: dospělého a dítě. Vztažným bodem jsou dvě osoby, které odděluje hranice postavená dospělou a tedy odpovědnou osobou, rodičem. Možná to zní mnohým paradoxně, ale je třeba si uvědomit, že s dítětem můžete mít vyrovnaný vztah, ale přesto mu musí být jasné, kdo určuje pravidla!

Mezi rodičem a dítětem existuje vztah založený na hierarchii, tedy vyplývající ze samotného vztahu rodič - dítě. Pokud rodič není dospělý (nemluvím o fyzickém věku), nerespektuje sebe a své postavení a v takovém vztahu také žádná hierarchie nefunguje. Dítě není dospělý a není odpovědné za nic. Zodpovědnost máme my, rodiče. Pokud ji nepřevezmeme, budeme mít s dětmi problémy - nebudou poslouchat, budou lhát, budou s námi manipulovat a hlavně - vůbec nečekejme, že nás budou respektovat!

Helena Pavelková - učitelka MŠ a maminka, která chtěla respektovat osobnost svých dětí a přišla včas na to, že tudy cesta nevede! (více o ní zde)